VzT: 1.Probuzení

10. srpna 2007 v 22:45 |  Povídka: Vzpomínky z temnoty
1. Probuzení
Modrá. Všude kolem. Tlumený hukot - jediné, co uši vnímají. Chladivá voda obklopuje ruce, nohy, celé tělo a pohrává si s vlasy spletenými do dlouhého copu. Objeví se několik bublin. Stoupají nahoru, tam, kde vodou prosvítají sluneční paprsky.
Postava se konečně pohnula, plave, kam jí velí pud sebezáchovy - vzhůru. Klidná hladina se roztříští, ústa lapají po dechu a oči, napůl oslepené náhlým náporem světla, mrkají ve snaze zbavit se vody. Po chvíli se může rozhlédnout: Jezero s vodopádem spadajícím ze skály je obklopeno hustým pralesem, sahajícím až ke břehu. Podvodní ticho vystřídal křik ptáků a opic a další více či méně identifikovatelné zvuky.
Ne že by se zrovna tímhle chtěla teď zabývat, krásami džungle se může kochat jindy. Ke břehu nebylo daleko, vylezla tedy z jezera a chvíli odpočívala. Jak příjemné. Ale čas na to nebyl. Zvedla ruku a zkontrolovala headset - byl na svém místě.
"Zipe?" zkusila to.
Nic. To ji nepřekvapilo, právě vylezla z vody. Co jí bylo více nepříjemné, bylo... těžko říct. Určitě něco důležitého, jen si vzpomenout. A také si vzpomenout, co tu dělá. A jak se sem dostala. A kam se to vůbec dostala. Příliš mnoho znepokojivých otázek, když se ještě ke všemu cítí jako omámená a neuvěřitelně ji bolí hlava. Nejradši by si prostě na místě lehla a ze všeho se vyspala. Ale něco - to neznámé něco ji přesvědčovalo jít dál. Čas je důležitý. Asi bude lepší věřit svým instinktům, už jí mnohokrát pomohly. Kam tedy teď? Zadívala se do hustého porostu. Pralesem?
Ještě jednou se otočila k vodopádu, když zahlédla povědomou věc - svůj batoh! Třeba v něm najde něco, co jí pomůže objasnit tuhle záhadnou situaci. Skočila do jezera a doplavala pro něj. Zpět na břehu do něj nedočkavě nahlédla. Pár běžných věcí, co jsou tam vždy, mokré skrz naskrz. A na dně - něco v nepromokavém obalu. Skvělé, snad to bude něco důležitého. To, co uviděla uvnitř, jí výrazně zlepšilo náladu: mapa. Nemělo by být tak těžké zjistit, kde se právě nachází. Pak si ale všimla, že je na mapě vyznačené místo, kružnice o poloměru - pohlédla na měřítko - asi jednoho kilometru. Má tam snad něco najít? A nebo už tam byla? Hloupá ztráta paměti! Jak se jí to vůbec mohlo stát? Alespoň že ji nepostihla v nějaké nebezpečné situaci.
Déle už by se tu ale zdržovat neměla. Kam dál, bylo jasné; měla jen dvě vodítka: Místo vyznačené na mapě a dotěrnou myšlenku ve své hlavě: "Pospěš si!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Vzpomínky z temnoty?

Fakt super povídka! 88.2% (15)
Celkem hezká. 0% (0)
Ujde. 5.9% (1)
Teda nic moc. 5.9% (1)
Je příšerná! 0% (0)
Nečetl/a jsem. 0% (0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama