VzT: 2.Setkání v džungli

10. srpna 2007 v 22:46 |  Povídka: Vzpomínky z temnoty
2.Setkání v džungli
"Křoví, všude samý křoví!" nadávala Lara pro sebe, když se prodírala hustou džunglí už několik hodin. Sice zažívala podobné přírodní podmínky každou chvíli, tentokrát na to ale opravdu neměla náladu. Nevěděla zhola nic o tom, co se děje, a konečně se chtěla něco dozvědět, ovšem v husté spleti větví, lián a listů na to moc šanci neměla.
Na chvíli se zastavila a setřela si pot z čela. Když se chystala pokračovat v cestě, zaslechla nějaký zvuk. Nejdříve ji napadlo, že to bude jen nějaké zvíře, ale poté poznala, že to jsou lidé. S tímto živočišným druhem si prostě žádný jiný splést nemohla - už proto, že dotyční také občas zanadávali na bujnou flóru.
Schovala se do hustého keře - skrýt se tam opravdu nebylo těžké - a počkala, až budou muži kolem ní procházet, aby si je mohla prohlédnout. Její úkryt míjeli ve vzdálenosti asi pěti metrů, takže na ně měla vcelku dobrý výhled. Mírně rozhrnula listí a v přikrčeném postoji stále držela pravou ruku u zbraně, kdyby snad hrozilo nějaké nebezpečí. A že ti lidé rozhodně nebezpečně vypadali: Každý se samopalem, někdo i s nějakou hračičkou navíc, pár granáty či loveckým nožem. Ten přední navíc s pořádnou mačetou, kterou prosekával cestu. Zjevně ale ne tak účinně, jak by si ostatní přáli, protože na něj jeden zrovna zavolal:
"Sakra, Georgi, co tam vyvádíš? Máš snad tupou čepel? Mám chuť ji vyzkoušet na tobě!"
Oslovený se otočil, ale než stačil cokoli říci, vpadl jim do rozhovoru jiný muž, zřejmě jejich velitel. "Nech toho, Lucasi, ty tvoje stížnosti už mi lezou na nervy! Seš snad mimino nebo co?!"
Lucas měl chuť něco říci, ale věděl, že by to nebylo moudré. Zato Lara už nehodlala zůstávat potichu, toho muže, co Lucase okřikl, totiž poznala. Byl to Edgar Treem, přezdívaný "Edge", Lařin starý přítel. Vyšla ze svého úkrytu a zavolala na něj.
"Edgi, dlouho jsme se neviděli! Opravdu jsem netušila, že se příště setkáme na takovémhle místě!"
Její úsměv ovšem opadl, když viděla přítelovu reakci.
"Sakra, to je Lara Croft!" vykřikl zděšeně i rozčíleně. Zároveň na ni všichni jeho muži namířili své zbraně.
"Edgi... co se děje?" nechápala. Byla z toho velmi zmatená.
"Co se děje?" opakoval po ní, jako by nevěřil vlastním uším, "Nejdřív postřílíš polovinu mých lidí a pak se ptáš, co se děje?!" namířil na ni samopalem i on.
"Ale - já nevím o tom, že bych někdy něco takového..."
"Nedělej hloupou!" skočil jí do řeči, "Dala ses na špatnou stranu. A takové riziko já prostě nemohu připustit."
"O čem to mluvíš?" Už téměř křičela. To prostě nedávalo smysl. A Edge už si nebyl zcela jistý, zda to opravdu jen hraje.
"Ztratila jsi snad paměť? Ani bych se nedivil. Po tom, co tě proud strhl z vodopádu, jsi mohla dostat pořádnou ránu do hlavy. A nebo to vše jen předstíráš, aby sis zachránila život."
Vodopád? Lara si představila místo, kde se probrala. Takže tam to bylo? A Edge v tom měl prsty? Na jakou stranu že se to měla přidat? Nikdy by přece neudělala nějakou hloupost - takže to znamená, že by na té "špatné" straně stál naopak on a proto se jí chtěl zbavit? Protože s ním nespolupracovala? To bylo pro něj to riziko? Tahle neuvěřitelná spousta otázek se Laře hlavou prohnala ve zlomku vteřiny. Více času ani neměla, protože muži již déle nehodlali otálet a vypálili ze svých zbraní. Skočila do houští a utíkala pryč. Pocítila ostrou bolest v noze, asi ji trefili. Nedbala na to ale a běžela dál, občas za sebe střelila svými devítkami. Zaslechla nějaký výkřik, nejspíš i její kulka našla lidského majitele. Po chvíli běhu, když získala trochu náskok, přestala střílet a snažila se nenápadně zmizet.
Téměř po deseti minutách se konečně odvážila zastavit. Neslyšela už nic podezřelého, tak si sedla za podívala se na ránu na své noze. Naštěstí jen škrábnutí. Ošetřila se, jak jen to bylo s jejími omezenými prostředky možné, a již klidným tempem se vydala dál. Předpokládala, že Edge měl namířeno tam, kam ona, takže to musela vzít oklikou, aby je znovu nepotkala. Měla ale tak vůbec šanci dostat se tam včas? Pohlédla na mapu. Nebyla si teď tak úplně jistá, kde se nachází, ale při přibližném určení polohy jí bylo jasné, že tohle prostě nestíhá. Leda že by... Pokud byla opravdu tam, kde si myslela... Prstem přejela po mapě v místě, kde se klikatila modrá čára.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám líbí povídka Vzpomínky z temnoty?

Fakt super povídka! 88.2% (15)
Celkem hezká. 0% (0)
Ujde. 5.9% (1)
Teda nic moc. 5.9% (1)
Je příšerná! 0% (0)
Nečetl/a jsem. 0% (0)

Komentáře

1 larahcroft larahcroft | Web | 12. srpna 2007 v 10:02 | Reagovat

Uzasne! Mas fakt talent, tesim se na dalsi dily. Nmuzu sem napsat nic jineho nez samou chvalu:-)

2 Potkanka Potkanka | Web | 13. srpna 2007 v 8:42 | Reagovat

Moc děkuju! Kdy budou další díly, netuším, protože, jak už jsem psala, nejdřív se objevují na jiné stránce, a tak si budu muset počkat, až mi tam dají ten třetí a až pak bude i tady ;-) (přece jen jsem tu povídku slíbila jim, tak mají právo to tam mít první, že? :-))

3 lara-kurtis lara-kurtis | Web | 16. srpna 2007 v 18:25 | Reagovat

a kdy bude pokračování???

4 Potkanka Potkanka | Web | 18. srpna 2007 v 12:36 | Reagovat

lara-kurtis: To opravdu vůbec netuším, přestože už další díl mám. Jak jsem totiž už psala výše, nejdřív se musí každý nový díl objevit na http://www.lara-world.ic.cz/ a tam je, jak tak koukám, teď jakási rekonstrukce do 25.8., takže nevím. Mrzí mě, jestli na to čekáš a ono pořád nic...

5 Charlie Charlie | E-mail | Web | 14. ledna 2008 v 18:57 | Reagovat

Ahoj, kdy bude další? Jsem strašně zvědavá....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama